Odpuštění
Přeješ si lásku štěstí a ctnost
líbám tě miláčku pro tvou důstojnost
líbám tě na rety na duši tvou
vrať se mi drahý můj
pojď se mnou plout
vrať se mi brzičko do srdce mého
vrať mi mou písničku
kde vidím tě celého
vidím tvou postavu
vidím tvá ústa
šeptají do nebe
moc se mi stýská
šeptají v mém snu o mě a o tobě
šeptají miláčku má lásko odpusť mně
Když se koukám na tebe,
vidím oči modré jak nebe.
Jsou tak krásné a třpytivé,
jako na nebi hvězdy svítivé.
Noc je tmavá, den zas jasný,
koukat na tebe je tak krásný.
Slzy padaj jak kapky deště,
až poslední kapka padne,
tak on řekne: Jsi krásná,
jako když sluníčko vyjde,
bez tebe žít prostě nejde!
Až jednou potkáš někoho, kdo Ti moc ublížil - usměj se na něj, aby nepoznal, jak moc to BOLELO!
Zůstaneme přátelé, je ta nejhorší věta,
je to důkaz toho, že po vztahu je veta.
Je to jak příběh z knížky "Bylo nas pět",
nechci s tebou kamarádit, chci NAŠI lásku zpět...
Tancovali ve svitu měsíce,
milovali se za svítání.
Pokořili hranici snů a tajných přání.
Jenže chtěli stále více.
Jejich nekonečná láska přestávala žít...
zničili ji a chtěli tiše odejít...
Avšak po velké lásce zbyde vždy jen zášť,
bolest a strašný pláč.
Tak skončil jedné lásky cit a já už navždy na Tebe budu vzpomínat,
kvůli tobě vím jaké to je milovat.
Aby se člověk zamiloval do druhého, k tomu stačí opravdu málo. Třeba jen milý pohled, úsměv nebo jen letmý dotyk. Ale aby ztratil to, na čem mu záleží, k tomu stačí pouhé slovo, pouhá myšlenka!
Láska je krásná, ale nezná míru bolesti.
Celý den čekám na Tvůj telefon..
Prý práce...a...shon...
Pak zjistím, že..odloženo máš...
Jak dlouho skrýváš svou pravou tvář?
Už nejsem Tvá jediná?
Řekni...jak teď se Ti usíná?
Život je jako hodina matematiky - sčítáš, odčítáš, dělíš, násobíš a najednou uděláš chybu. Chceš ji opravit, ale je pozdě, zvoní! A mně matika nikdy moc nešla.