On přijde
30. 7. 2007
Teplé
paprsky odpoledního sluníčka dopadaly oknem do malého nemocničního
pokoje. Jen čtyři zdi, okno, dveře, postel skříň a malý stolek. Tady se
čas neměří na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a
slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy nepřestala
věřit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy.
Nikdy se nepoddala bolesti. Pořád věřila v zázrak.Nikdy mu neměla za
zlé, že od ní odešel, když se dozvěděl o její nemoci. Jen toužila po
tom ho spatřit. Věděla, že umírá, ale přesto věřila, že se stane
zázrak. Upřeně hleděla na kapky infuzí, které jedna po druhé proudily
do jejích žil. Doufala, že přijde. Tak moc si to přála. Najednou cítila
něčí přítomnost. Otevřela oči a viděla Ji tam stát. Srdce se jí
zachvělo. "Ještě ne! On přijde" smlouvala s ní. Nepřestávala věřit. "Je
pozdě musíme jít…….." řekla dívce a natáhla k ní ruku. Ta se naposled
zadívala na dveře pokoje a odevzdaně uchopila tu chladnou bílou ručku.
Zadívala se do těch nádherných očí. Jediná slza a už nic víc. Poslední
kapka odměřila její život. Už se nikdy nedozví, že stál za dveřmi
jejího pokoje. Strach z toho , že jí zlomil srdce, mu nedovolil
vstoupit. Možná by vešel, kdyby věděl, že ona ho pořád miluje a že za
těmi dveřmi umírá………
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář