tresen5.cz

Byla noc a ona pořád bloudila v zahradách, kde slyšela jenom zpěv nočních ptáků.Nebe bylo zatažené a foukal vítr, ale ona se nebála těšila se.Říkalo se že ty zahrady jsou prokleté, kdo do nich vstoupí, vrátí se jiný.Ta touha ji hnala pořád kupředu. Šla a přitom cítila, jak ji někdo našeptává ať jde dál a ona ho poslouchala.Dostala se doprostřed zahrady a tam byla uprostřed lavička a všude kolem sebe měla růže.Šla k té lavičce a měsíc ji začal pomalu svítit na cestu.Po cestě si utrhla jednu růži, ale píchla se o trn.Začalo to trochu krvácet, tak si to obvázala kapesníčkem, který měla schovaný v šatech.Začal foukat vítr a ona cítila že se k ní něco zezadu přibližuje, ale nebyla schopna se pohnou.Jenom vyčkávala co se bude dít dál.Někdo se ji dotkl vlasů a ona se malinko zachvěla.Přiklonil se k ní a řekl že se jmenuje Viktor a že se nemá čeho bát.Pomalu se přiblížil k jejímu krku, a pak už ucítila jenom malé štípnutí a v tu chvíli omdlela.Probudila se až v místnosti, kde byl krb a židle.Viděla rozmazaně tak si sedla na postel, ale na té židli někdo seděl. Celá se rozklepala a ta osoba k ní šla a položila ji zpátky do postele a řekla ji ať odpočívá že je ještě hodně vysláblá.Poslechla, ale předtím než usnula se ho zeptala jestli se jmenuje Viktor.Muž zakýval hlavou že ano a znovu usnula.Musela spát několik hodin, byla tak unavená že nebyla schopna vstát. Po několika dní se probrala, ale nikdo v místnosti nebyl.Pomalu vstávala až se postavila na nohy a přehodila si přes sebe kabát a šla se podívat kde to vlastně je.Procházela chodbou, kde byly černé záclony a svítili tam pochodně.Prošla celou chodbu, až byla na konci u dřevěných dveří.Slyšela smích a hlukot.Vzala za kliku a pomalu začala otvírat dveře.